Přežil jsem to & Tatér z Osvětimi

Přežil jsem to

Čítané: 10/2018

Počet strán: 192
Väzba: pevná
Vydavateľstvo: XYZ
Rok vydania:2018

Úryvok: Neumím si to vysvětlit, ale najednou stojím tady na hřbitově před dlouhou řadou náhrobků. Co do tvaru a vzhle - du jsou všechny stejné, jen vytesaná jména se liší. Už je to mnoho, přemnoho let, co jsem tu byl naposled. Na hřbitovy jaksi nechodím moc rád. Ale dnes jsem šel kolem, velká brána byla dokořán a já zkrátka vešel, jako by mne k sobě volal nějaký dávný známý. A tak tu teď stojím před těmi chladnými a němými kameny. Na hřbitově vládne naprosté ticho. Na jednom z náhrobních kamenů čtu jméno INGE BADER. Zemřela roku 1945 v Landskroně, pohřbena však byla na židovském hřbitově v Malmö. Bylo jí teprve dvacet dva let.

Vítam Vás pri dvojrecenzií na knihy s témou druhej svetovej vojny.  Knihy som si vybrala pretože ako iste viete zaujíma ma táto téma, ale postupne som zistila, že už mám toľko kníh s touto témou prečítaných, že už ma až tak nebavia. 😔

 Hneď v úvode musím povedať, že na túto knihu Přežil jsem to som mala napísanú recenziu už od októbra a bola som s ňou maximálne spokojná, som žiadnou som takto spokojná nebola a teraz keď som sa chystala písať recenziu na Tatera z Osvětimi som si našla úplne prázdnu recenziu celá sa mi vymazala. Takže som bola dosť  nazlostená,ale snáď ju zvládnem napísať aj po troch mesiacoch znova.

Knihy Přežil jsem to  je biografiou autora Hanuša Badera, čiže je to vlastne životopisné dielo. Veľa takýchto životopisných diel som ešte nečítala a preto som nevedela čo od knihy očakávať. Nakoniec sa mi však kniha páčila a zaujala ma. Je to tenučká knižôčka, ktorú som mala prečítanú za pár hodín. Bolo to aj zaujímavé čítanie, síce sme sa tam nedozvedeli veľa z histórie, ale predsa len nebolo to zámerom životopisného diela. Dozvedeli sme sa však veľa o tom ako títo  židia pracovali a v akých podmienkach. Ako trpeli smädom a snažili sa akokoľvek dostať aspoň ku kvapôčke vody, aj keď ich to mohlo stáť život. 

Hanuš nám rozpráva o svojom živote od mala až po to ako sa dostal do táboru smrti. Opisuje nám svoje nie príliš šťastné detstvo, dospievanie a prvú lásku poznamenanú nacistickou okupáciou. Rozpráva nám o tom ako sa dostal, alebo teda nedostal na obchodnú akadémiu, o tom ako mu jeho matka chcela riadiť život a rozhodovala zaňho či už čo sa týka štúdia, alebo aj života. Hanuš bol v roku 1942 vo veku 28 rokov transportovaný z Pacova do Terezína a následne do Osvienčimu. Ale ako to už býva v tejto dobe boli cesty veľmi nevyspytateľné a nakoniec sa Hanuš dostal do tábora na nútené práce v Schwarzheide. Na konci vojny bol transportovaný do Bergen - Belsenu, kde bol na pokraji smrti oslobodený britskou armádou. 

Knihe by som dala 4🌟 z 5🌟 

Za knihu na recenziu ďakujem internetovému kníhkupectvu AlbatrosMediask, ak vás táto kniha zaujala môžte si ju zakúpiť tu.





                                                                                     

Tatér z Osvětimi 

Čítané: 11/2018

Počet strán: 248
Väzba: pevná
Vydavateľstvo: CPRESS
Rok vydania:2018

Úryvok: „Ven! Všichni ven!“ Ozvaly se píšťalky a štěkot psů. Mezerami ve dveřích se do bloku č. 7 draly paprsky jasného ranního slunce. Muži se navzájem rozpletli, slezli z paland a vyšourali se ven. Postávali před barákem. Nikdo nečekal, že půjdou daleko. Čekali. A čekali. Ti, kteří pískali a vykřikovali rozkazy, se někam ztratili. Muži přešlapovali a  šeptali si mezi sebou. Dívali se na okolní bloky a všude to vypadalo stejně. Co teď? Čekat. Potom k bloku č. 7 přišel esesák s jedním vězněm a zavládlo ticho. Nikdo se nepředstavil. Vězeň podle papíru vyvolával čísla. Esesák stál vedle něj, netrpělivě podupával a hůlkou si švihal po stehně. Chvíli trvalo, než si všichni uvědomili, že čísla, které vězeň vyvolával, jsou ta, která mají vytetovaná na levém předloktí. Když kontrola skončila, na dvě čísla nikdo neodpověděl. „Vy…“ ukázal vyvolávač na muže na konci řady. „Jděte dovnitř a podívejte se, jestli tam někdo zůstal.“ Oslovený se na něj tázavě podíval. Nerozuměl mu ani slovo. Muž vedle něj mu něco zašeptal do ucha a vězeň vběhl do baráku. Za chvíli se vrátil, zvedl pravou ruku a ukázal palec a ukazovák. Dva mrtví.

Tento príbeh je skutočným príbehom dvoch slovenských židov Gity a Laleho Sokolovovcov. Gita a Lale prežili koncentračný tábor Auschwitz - Birkenau. 

Lale dostal úlohu tetovať židov, ktorých nacisti vybrali pri selekcií na prácu. Mal im na predlaktie vytetovať číslo, neodstrániteľným  atramentom. Jedného dňa k nemu však prišlo dievča do ktorého sa zamiloval na prvý pohľad. Keď spoznal Gitu snažil sa všetkými silami prežiť a udržať na živote aj Gitu. 

Príbeh je písaný pútavým spôsobom. či už čítate knihy o tejto časti histórie,alebo nie tak to vôbec nevadí.  Pre tých čo sa o túto históriu nezujímajú možno prinesie nejaké drobne vedomosti, ale pre tých čo sa touto témou zaoberajú to neprinesie žiadne informácie a kniha je pre nich len románom z tohto obdobia. AK ste pozorný čitateľ tak vás pri istým pasážiach až zamrazí. Príbeh je autentickým zobrazením holokaustu, keďže Heather Morris pracuje vo verejnej nemocnici v Melbourne a práve jej bol tento príbeh vyrozprávaný Lalem pred tým než zomrel.  Dej je popretkávaný aj Laleho spomienkami spred vojny a tiež je tu vidieť aj ako sa človeku menia priority počas niečoho takéhoto strašného.

Knihu by som odporúčala všetkým čitateľom románov, je jedno či máte radi knihy o druhej svetovej vojne alebo nie. Myslím si, že táto kniha sa bude páčiť všetkým romantikom, tak ako aj mne. 

Knihe by som dala 4🌟 z 5🌟 

Za knihu na recenziu ďakujem internetovému kníhkupectvu AlbatrosMediask, ak vás táto kniha zaujala môžte si ju zakúpiť tu.